Věci veřejné

Smrt má jméno Julínek

(další články naleznete na webu: http://pasnik.wz.cz/)

Možná, že název tohoto článku se bude zdát někomu poněkud nadnesený, ale bohužel není tomu tak. Julínkova reforma (spíš ale deforma), znamenající podstatné zdražení lékařské péče, totiž především postihne trvale a vážně nemocné.

Chronicky nemocní lidé nemají možnost získat normální zaměstnání, tak jako zdraví lidé, a na trhu práce jsou výrazně diskriminováni. Stačí trochu kulhat, opírat se o hůl, a už se na vás při výběrových řízeních dívají, jako když máte lepru. Tento postoj společnosti způsobuje značné finanční potíže chronicky nemocným, kteří v řadě případů dnes žijí již pod hranicí chudoby a nárůst cen zdravotní péče je pro ně v pravdě likvidační, a to nejen finančně, ale následně i fyzicky. Na sociální smrti těchto lidí se dále podílí vysoké doplatky za léky, značné ceny obvazového a hygienického materiálu (není hrazen pojišťovnou), vysoké ceny potravinových doplňků (např. vápník a řada další látek opět není hrazena pojišťovnou).

Slyšel jsem i názory typu: “když si způsobili nemoc, tak ať platí“, tento stupidní výrok je ale pouze produktem, buď pokrytecké neznalosti, a nebo do nebe volající hlouposti, neboť velká část chronických nemocí je způsobena vrozenou predispozicí, tedy hereditární (dědičnou) dispozicí (sklonem) v řadě případů na genetickém základě. Řečeno laicky: “tu nemoc nadělila vyšší moc“.

A teď si rozeberme pár tvrzení pana ministra Julínka.

Ministr Julínek zavádí do zdravotnictví určité relativně nízké poplatky za péči, a to z toho důvodu jak tvrdí, aby se občan konečně stal zákazníkem a uvědomil si cenu zdravotní péče.

To se ale už dávno stalo, neboť opravdu nemocní lidé mají díky své nemoci nízké příjmy, ale zároveň musí platit vysoké doplatky za léky a dále si zcela hradit všechny doplňkové léčebné prostředky, jako jsou obvazy, rehabilitace apod.. Tvrdší způsob uvědomění si ceny, spíše by se mělo říci drahoty, zdravotní péče, snad neexistuje.

Julínek tvrdí, že bude stanovena hranice 5000,- Kč ročně, za kterou už doplatky platit nebudeme.

To je ale lež, pod nátlakem stínového ministra za sociální demokracii Davida Ratha ministr Julínek přiznal, že se tato hranice bude týkat pouze těch nejlevnějších léků, v té, které kategorii. Jinými slovy: jestliže vám lékař předepíše nějaký dražší lék z důvodu, že na ten nejlevnější lék jste například alergičtí, nebo s ním máte jiné zdravotní problémy, tak tato pěti tisícová hranice bude prolomena, jinými slovy máte smůlu, za to, že jste si dovolil tu drzost být nemocný, a nemoci tak už dále vydělávat a platit na vysoké příjmy členů pravicové vlády včetně pana Julínka, budete potrestáni tunelováním vaší kapsy a chudobou. Dále se do této pěti tisícové hranice nebudou započítávat poplatky za hospitalizaci a použití pohotovosti.

Pan ministr tvrdí, že pacient má být zákazníkem, který si určí službu.

Větší nesmysl snad pan Julínek nemohl ani říci. Medicína je velmi složitým a obtížným oborem lidské činnosti a i zkušení lékaři se v případě složitějšího onemocnění mezi sebou radí, jak chce tedy pan ministr po pacientovi, tj. laikovy, aby si určoval druh či typ léčení. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak lékař nabízí pacientovi různé typy zákroků a snaží se mu je vysvětlit. V drtivé většině případů to nakonec stejně skončilo tak, že pacient, který samozřejmě nebyl lékařem, a ani laickému vysvětlení nebyl schopen porozumět, se nakonec zeptal, čemu by dal přednost sám onen lékař či lékařka a pro tento zákrok se rozhodl. S lidským zdravím se totiž nedá a nesmí (pokud nás tedy ovšem pan Julínek nechce vést směrem k fašistické společnosti) kšeftovat, a proto se k léčebným zákrokům nedá přistupovat stejně, jako k prodeji bot nebo zelí. Zdravotnictví, které má léčit, nemůže být tržní, neboť zde musí být prioritou zdraví člověka a ne za každou cenu (tj. i za cenu zbytečné léčby zbytečně drahými léky) si nahrabat peníze. Navíc pokud si na trhu koupíte špatné boty, tak je můžete vrátit nebo vyhodit a koupit si nové. Pokud se jako laik rozhodnete, nebo budete nucen, k nesprávné léčbě, tak následky na zdraví už není možno v řadě případů napravit, natož vrátit a koupit si nové zdraví.

V tržním zdravotnictví je pacient navíc vnímán nikoliv jako člověk, ale spíše jako materiál, který je nutno s vynaložením pokud možno minimálních nákladů vyšetřit a ošetřit, aniž je třeba mu cokoliv příliš vysvětlovat. Hlavním cílem je získat co nejvíce peněz s co nejmenšími náklady.

Pan ministr Julínek tvrdí, že češi příliš často navštěvují lékaře, a že je třeba jim v tom zabránit a regulovat počet návštěv lékaře.

Tento názor je pokusem vrátit české zdravotnictví do období středověku, kdy se za doktorem chodilo až poté, co selhala tradiční lidová(babská) medicína, jakou byla například léčba prasečí žlučí, či zaříkáním.

Preventivní návštěva lékaře je ve vyspělých státech naprosto normálním a aktivně podporovaným principem předběžné opatrnosti, neboť včasný nález nemoci dává větší šanci na vyléčení, zachraňuje lidské životy a je vůbec nepostradatelnou součástí moderní medicíny, řada onemocnění se totiž dá úspěšně léčit pouze v raném stádiu.

Platba za návštěvu u lékaře tím jednoznačně bude poškozovat dobré výsledky české medicíny, a u závažných či chronických onemocnění bude způsobovat nárůst počtu těžce dlouhodobě nemocných. Postup systematického zdražování zdravotní péče, a tunelování kapes nižších a středně příjmových skupin, ve svém důsledku povede k vyšší úmrtnosti v jednotlivých kategoriích nemocí, neboť jen bohatí a zdraví budou mít na předraženou zdravotní péči, ostatní budou špatnou zdravotní politikou státu nuceni své zdraví zanedbávat a tím jej poškozovat.

Ministr Julínek rovněž tvrdí: “ Pokud nebude provedena reforma zdravotnictví, tak nám hrozí, že ve zdravotním systému bude chybět v roce 2015 třicet miliard korun“.

To, že zdravotnictví se musí vyvíjet a reformovat, je jistě nezpochybnitelné, ovšem otázkou je jak? Naprosto nepřípustné je reformovat zdravotnictví porušováním lidských práv, ohrožováním života a zdraví lidí, tunelováním kapes českých pacientů a daňových poplatníků. Platby na zdravotní doplatky, tj. platby na straně poptávky, nebo-li pacientů, jsou v současnosti dostačující a v řadě případů (dlouhodobě nemocní a důchodci) na hranici únosnosti. S finančními prostředky se plýtvá bohužel v některých oblastech na straně nabídky.

Mezi největší výdaje veřejného pojištění patří úhrady za léky na recept (v roce 2005 cca 42 mld. Kč). Je smutnou skutečností, že farmaceutické monopoly prodávají v ČR své produkty za vyšší ceny než v sousedním Německu, a tak se ptám, je snad Česká republika bohatší než Spolková republika Německo, aby se mohla nechat takhle vydírat a tunelovat své finance ve zdravotnictví. Jen v oblasti farmaceutické lobby lze ušetřit 6 - 10 miliard korun zpřísněním předpisů pro jejich výdaje na marketingové pobídky (např. za reklamu na léky, za motivační programy pro lékaře atp., což jsou náklady zahrnované do cen léků a platí je tedy pacienti.). A to vůbec nemluvím o desítkách miliard, které by bylo možno získat srovnáním nákupních cen léků k reálným slušným cenám. Je skutečností, že velká část léků jsou tzv. generika (tj. kopie originálního léku vyráběné po uplynutí patentové ochrany originálu), na jejichž výrobu nejsou nutné vysoké náklady. Zde není tedy ani morální, ani jiný důvod k současnému předražování jejich ceny (samozřejmě neberu za oprávněnou snahu farmaceutických distributorů okrást českého občana, neboť zlodějnu pořád beru za nelegální činnost).

Další miliardy korun lze získat přirozeně z všeobecného růstu produktivity a efektivity práce, jejímž důsledkem budou navyšované platy, tudíž lidé budou odvádět vyšší odvody na zdravotní pojištění. Tímto způsobem máme možnost při stávajícím růstu do roku 2010 navýšit prostředky pro zdravotnictví o 50 - 60 miliard. Pokud by Česká republika začala dodržovat lidská práva v oblasti platů a přinutila ekonomické organizace vyplácet lidem spravedlivou mzdu, tak jak je to zaručeno v ústavním pořádku ČR, na rozdíl od zlodějsky podhodnocené, tak jak je tomu dnes, bude nárůst ještě o pár desítek miliard vyšší.

Z výše uvedeného je tedy zcela jasné, že již v roce 2010 lze těmito opatřeními kompenzovat, dokonce s minimálně 40 miliardovým přebytkem, panem Julínkem předpokládanou ztrátu třiceti miliard v roce 2015.

Chápu, že tento racionální postup není panu Julínkovi po chuti, neboť svou reformu zdravotnictví, jak musel, po podání trestního oznámení na něho, přiznat, platily farmaceutické koncerny, takže není nezávislým, ale na farmaceutických společnostech silně závislým ministrem. Jím předkládané katastrofické scénáře českého zdravotnictví jsou ovšem na hony vzdáleny pravdě. Česká republika dává na zdravotnictví 7,2 procenta hrubého domácího produktu, což je průměr Evropské unie, a české zdravotnictví je desetkrát méně zadluženo, než zdravotnictví jiných zemí EU.

Nebudu zde dál pokračovat ve výčtu lží a nesmyslů ohrožujících naše životy, které obsahuje návrh reformy zdravotnictví pana ministra Julínka, ale je třeba ještě dodat, že právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění je jedním ze základních práv občanů zakotvených přímo v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Na základě čeho chce pan ministr Julínek porušovat nezcizitelná lidská práva českých občanů a Ústavu České republiky.

Jsem přesvědčen, že pro většinu lidí v České republice je Julínkova reforma nepřijatelná, a doufám, že bude v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky odmítnuta a zahozena na smetiště politických dějin. Nerad bych se v české republice dožil pravicově-fašistického zřízení, kde bude zdravotnictví jen pro bohaté a zdravé, oproti tomu pro chudé a nemocné zbude jen hřbitov a spalovna na mrtvoly, tak jak tomu bylo v Himlerově programu na likvidaci bezcenného života za dob Velkoněmecké říše.

Pan ministr Julínek tvrdí, že současný návrh reformy je jen začátek, ach bože kde to tedy má skončit. Já osobně se při aroganci pana Julínka obávám i tohoto konečného řešení otázky nemocných v České republice: viz fotografie.

Zdravotnictví pro bohaté.